Zapamatujete si ho, nedá se přehlédnout. Je to ten trochu excentrický chlápek s vousy a foťákem. Všude, kde se něco děje kolem Bigg Boss klanu nesmí chybět. Jenže se nenechte mýlit.

Před objektivy Františka Ortmanna stala třeba i česká pub-rocková kapela Kabát, nesmrtelný seladon Karel Gott, nebo velikán celosvětového rocku Bruce Springsteen. Říká se, nevěřte nikomu, komu je přes třicet. František je ročník 67, přesto má respekt u o generaci mladších lidí, kteří se motají kolem fotky a muziky. Možná i o dvě generace.

František Ortmann je také držitelem několika ocenění Czech Press Photo. Poslední získal v roce 2010 za první místo Zlaté oko v kategorii Lidé, o nichž se mluví. Měl samostatnou retrospektivní výstavu portrétů ve Sbírce moderního umění Národní galerie. Řadí se k obecně nejmladším, samostatně vystavujícím fotografům v Národní galerii vůbec.

Je autorem více než čtyřseti titulních stran v mnoha magazínech. V posledních letech se zaměřuje převážně na studiovou fotografii. Z jeho fotoaparátu spatřily světlo světa monografie mnoha osobností. Velmi podstatnou část zaujímá v jeho profesním životě fotografie divadelní. Exkluzivně fotograficky zaznamenal muzikály Monte Cristo a Johanka z Arku.

Na půdě Státní opery Praha fotografoval inscenace jako je Polský žid, Adriana a Modrovous, La Traviata, Aida, Don Giovanni, Cirkus Terra, Sloní muž, balety Hamlet i Novosvětská a řadu dalších. V roce 2006 vydalo Národní divadlo publikaci Ring, fotografickou retrospektivu projektu Prsten Nibelunguv, kde František uveřejnil mnoho ze svých fotografií a získal za ně významné ocenění od GIP.

Uspořádal výstavu s názvem Hoši děkujem - fotografie vítězných hokejistů z Nagana, jejíž výtěžek v řádu settisíc předal českým paraolympionikům. Podílel se i na vydání knihy receptů Tajemství nejlepších šéfkuchařů, kterou sestavil vyhlášený gurmán Pavel Maurer a právě díky Ortmannovi můžeme vidět kulinářské umění dvaceti nejvyhlášenějších šéfkuchařů v České republice. V této oblasti úzce spolupracoval s magazínem Bar Life.

Věnuje se také módní fotografii i kampaním pro bezpočet českých značek. Pořád se ti to zdá málo? Není, ale přesto - myšlenku vytvořit projekt zabývající se tetováním nazvaný Tattoo Names nosil František Ortmann v hlavě dlouho. Od zdánlivě povrchního obdivování tetování u svých kamarádů a známých přišel až k myšlence pátrání a dokumentování důvodů a pohnutek, které je vedly k nevratnému kroku ocejchování kůže. Impulzem prý byl čas strávený s kamarádem Lukášem Černým, majitelem

alternativního vlasového studia Joshua v době, kdy byl František po banálním úrazu připoután několik měsíců na invalidní vozík a Lukáš se o něj staral. Nemohl si nevšimnout toho, s jakým despektem a mnohdy opovržením se na Lukáše často dívají konvenční “slušní” lidé. Od toho nebylo příliš daleko k realizování projektu, jehož cílem bylo odtabuizovat tetování jako něco, co je dobré tak leda pro lůzu a kriminálníky.

Právě i pro svůj postoj vůči těmto věcem se František Ortmann stal jedním z rezidentů Galerie NE, galerie odvážných lidí, kteří se nebojí vyjádřit nesouhlas s tím, co ostatní mají za samozřejmé, nepřitakávají tupě maistreamovým názorům, nenechají se snadno zlomit, ani si nevybírají tu nejjednodušší cestu. Ano, i to (a především) je František Ortmann; fotograf, umělec, kreativní mozek i obyčejný kamarád.

Text: Kay Buriánek
Foto: Veronika Rose